Letos uběhl rok od havárie zahořením extraktoru v Preolu. Pamatujete si, kdy jste se to dozvěděl?
No, tak to si vybavím úplně přesně! Bylo to o svátku Cyrila a Metoděje 5. července. Večer jsem seděl nad sklenkou vína na návštěvě na Moravě. Krátce před půlnocí mi volal výrobní ředitel, který havárii se zahořením viděl. Musím říct, že to byla těžká noc. Věděl jsem, že tam zasahovali naši kluci hasiči. Hned druhý den se sešel krizový štáb a začali jsme situaci analyzovat a řešit. Byla zřízena vyšetřovací komise, která měla za úkol zjistit, co se přesně stalo.
Zpráva vyšetřovací komise byla k dispozici za dva měsíce. Jaké bylo její zjištění?
Hodně jednoduše řečeno zvýšená teplota na jednom zařízení se přenesla do odstaveného extraktoru, který následně zahořel. Tlakovou vlnou byla poškozena budova a kolem 30 aparátů za více než 300 milionů korun. Šlo o nešťastnou souslednost několika neočekávatelných technologických událostí. Stává se to zřídkakdy, ale v chemičce jsou velmi komplikované procesy a někdy se to tak sejde. Zpráva také poukázala na to, že nikdo z našich lidí neudělal chybu.
To jste byl jako ředitel určitě rád, že nikdo nepochybil. Bylo možné udělat nějaká opatření, která by minimalizovala pravděpodobnost, že by se něco podobného opakovalo?
Samozřejmě. Mimo činnost vyšetřovací komise jsme provedli komplexní rizikovou analýzu, která trvala řadu měsíců. Tým odborníků, včetně externích, identifikoval všemožná rizika a následně navrhoval preventivní opatření, která byla postupně realizována. Např. jsme zavedli dodatečná měření tlaku a teplot, instalovali průhledítka pro vizuální kontrolu. U těch jsme vyřešili i to, aby byla oplachována čerstvým hexanem tak, aby přes ně bylo dobře vidět. Toto je právě jedno z vylepšení, které se nám podařilo u dodavatele technologie prosadit. Části analýzy již byly známy v průběhu šetření, my jsme totiž museli nový extraktor objednat co nejrychleji.
Je pravda, že v dnešní době se na dopravu ze vzdálenějších zemí nedá spolehnout a může trvat dlouhé měsíce…
Přesně tak. Proto jsme se rozhodli, že nový extraktor necháme vyrobit v Evropě. Tím jsme ušetřili minimálně 3 měsíce. Kdyby byl největší díl nově vyráběných zařízení o 20 cm nižší, pak by se nám vešel do toho největšího nákladního letadla. Tak jsme si nechali všechno poslat po vodě, čímž se nám doprava prodloužila o 3 týdny. Naštěstí bylo v Labi vody dost (smích).
Jak dlouho trvá vyměnit extraktor?
To je akce téměř na rok. Nejdéle trvala výroba vlastního extraktoru, při maximálním urychlení to bylo osm měsíců. Činnosti zahrnovaly demontáže poškozených zařízení a instalace nových včetně potrubních propojení, výměnu poškozených kabelů a prvků měření a regulace, osvětlení, vzduchotechniky, abych jmenoval ty nejdůležitější aktivity. Řešili jsme zajímavé technické případy jako např. jakým způsobem vystěhovat poškozený extraktor z budovy, zkoušely se různé technologie, jak zařízení rozřezat. Ovšem největší oříšek k rozlousknutí byl, jak dostat do budovy nový extraktor. Nakonec zvítězila varianta, kdy jsme odkryli čelo budovy a postupně nasouvali jeho díly (jednalo se o
4 části dohromady vážící 150 tun) dovnitř. Byla to jemná práce, šlo o centimetry a vezměte si, že manipulujete s dílem, který má přes 40 tun v případě toho nejtěžšího. Žádná firma nebyla schopná nabídnout realizaci celého projektu obnovy, takže jsme měli asi 30 různých dodavatelů. V jeden moment bylo na place i 110 montérů. Tohle zorganizovat a řídit byl opravdu skvělý výkon! Klobouk dolů před našimi kolegy z oddělení investic a údržby a externími spolupracovníky. Děkuji všem, co se na tom podíleli.
Jaké množství suroviny v v Preolu zpracováváte? Změnilo se to po požáru?
Kvůli požáru několik měsíců nefungovala extrakce a lisovna a pro splnění našich obchodních závazků jsme nakupovali surový olej. Ten jsme si upravili na jednotce neutralizace, která byla nedotčena, a tento olej jsme potom zpracovávali na jednotce výroby bionafty. Kromě toho jsme udržovali v provozu rafinerii, kde jsme takto neutralizovaný olej zpracovávali do jedlého oleje. Pro dvě ze tří jednotek, které fungovaly, jsme pro další smluvní období od nového roku nasmlouvali kontrakty pouze na 60 – 70 % jejich kapacity.
V roce před havárií jsme zpracovali 480 tisíc tun řepkového semínka do finálních produktů. Nejvíce se vyrobí řepkového šrotu, přibližně 300 tisíc tun, dále je to metylester řepkového oleje používaný jako biopalivo a v neposlední řadě také jedlý řepkový olej a glycerin ve farmaceutické kvalitě. Samozřejmě, že chceme v brzké době opět dosáhnout této, v historii firmy rekordní, úrovně zpracování.
Dovážíte také nějakou část suroviny ze zahraničí a odkud?
Nyní po nájezdu vozíme ze zahraničí pouze řepku zejména proto, že ji není v Čechách dostatek, a také proto, že zejména v jihovýchodní Evropě dosahují nižších hodnot emisí skleníkových plynů při pěstování.
Je k dnešnímu dni už všechno uzavřené a hotové?
Prakticky ano, dokončuje se úklid okolí stavby. Vlastní instalační práce byly hotovy do konce června. Ještě v průběhu finalizace montážních prací jsme všechna nová zařízení testovali, udělali jsme nespočet tlakových zkoušek, abychom měli 100% jistotu, že jsou spoje dobře svařené a příruby pevně dotažené. Mluvili jsme hodně o extraktoru, ale je potřeba si uvědomit, že jsme museli vyměnit více než 30 dalších aparátů, jednalo se o výměníky, nádrže, kolonu. Technologii jsme najížděli dva týdny, v polovině července jsme byli na přibližně 80 % kapacity, to vůbec není špatné. Uměli bychom jet i více, ale aktuálně řešíme problémy v logistice. Jde o propustnost železničních tratí, zejména tradičním zákazníkům v Německu nejsme schopni expedovat nasmlouvané objemy řepkového šrotu, což následně snižuje naše zpracování. Bohužel dovoz uhlí do tamějších elektráren má přednost.