Lesnická firma Uniles, a.s. letos slaví 30. výročí od svého vzniku. Jak firma toto jubileum oslaví, jaká je její vize a co čeká české lesnictví v následujících letech? Přečtěte si rozhovor s výkonným ředitelem Unilesu Ing. Petrem Jelínkem.
Uniles se letos dočká významného výročí od svého vzniku. Jak pomyslný 30. letokruh oslavíte?
Uniles má oficiálně 30. narozeniny až 1. listopadu, oslavíme je však už 10. června. Chceme mít jistotu, že nás nepřekvapí další vlna covidu. Čeká nás příjemné odpoledne a večer na místním koupališti, kde máme zarezervovaný celý areál, včetně restaurace, sportovišť a společenské místnosti. Pozvali jsme všechny zaměstnance, členy statutárních orgánů a důchodce. Připravujeme program plný soutěží, dále raut a k poslechu zahraje hudba. Neplánujeme však nic megalomanského. Není na to doba.
Zapojí se do oslav i vaši obchodní partneři a dodavatelé?
Speciálně pro ně máme připraveny čtyři společenské akce s ochutnávkou vín v pronajatém moravském sklípku. Z předchozích zkušeností už vím, že není nejšťastnější pořádat jen jedinou akci pro všechny. Během večera se zkrátka nezvládnete věnovat takovému množství osob dostatečnou měrou. A tak jsme se rozhodli vytvořit 4 skupinky do 25 lidí, se kterými se potkáme a v rámci neformální debaty probereme naši dosavadní i další spolupráci, firemní vývoj či plány do budoucna.
Jaké jsou podle vás zásadní mezníky v 30leté cestě Unilesu?
Uniles vznikl 1. listopadu roku 1992 transformací lesního závodu Rumburk, který patřil do podniku Severočeské státní lesy. Tehdy Ministerstvo zemědělství rozhodlo o tom, že státní podnik Lesy ČR bude na veškeré lesnické práce najímat firmy. První mezník přišel o dva roky později, v roce 1994, kdy navýšením základního jmění získala 51 % akcií společnost Schäfer a Sýkora, s. r. o. Zbylých 49 % vlastnili jednotliví investoři díky kuponové privatizaci. Následně pan Schäfer s panem Sýkorou dokoupili ještě dalších 25 % akcií a definitivně se stali majoritním vlastníkem. Firmu ovládali zejména majetkově a vizionářsky. Jejím vedením pověřili mě a dnes již zesnulého generálního ředitele Ing. Libora Vaněčka. Dalším velkým mezníkem byl rok 2011 – to se Uniles stal součástí koncernu Agrofert, do kterého již tehdy spadala lesnická firma Wotan Forest, a.s. V roce 2013 došlo k rozdělení byznysu - Wotan Forest, a.s., se začal soustředit výhradně na zpracování dřeva ve svých provozovnách a pěstování sazenic ve školkařské divizi, přebíraná společnost Logistic Solution na dopravu dřeva a Uniles na lesnické služby a prodej dříví. V roce 2018 došlo k prodeji necelých 25 % akcií společnosti největší obchodní firmě se dřevem Wood & Paper a.s., což nám velmi pomohlo zvládnout nárůst objemů prodeje dříví v kůrovcové kalamitě. Od roku 2021 převzala naše společnost od firmy Wotan i školkařskou část.
Jaká je současná vize Unilesu?
Klíčové je teď pro nás slovo „stabilizace“. Během posledních let jsme dosáhli objemu těžební činnosti kolem 1,2 – 1, 4 milionu kubíků dříví ročně a v tom bychom chtěli pokračovat. Neradi bychom někoho vytlačovali z trhu, netoužíme mít tržní dominanci. Naším cílem je stabilizovat současný stav a udržet ho. Dále se chceme také zaměřit na nový směr podnikání - provoz školkařské divize, kterou jsme získali od společnosti Wotan.
V čem je Uniles jiný než ostatní firmy z našeho koncernu?
Nejzásadnější odlišnost je v tom, že máme pracoviště de facto po celé republice. Pracujeme venku a jsme vyloženě závislí na počasí. Taktéž je pro nás charakteristická sezónnost. Nárůsty lesnických prací jsou na jaře ohromné a trvají až do zimy, což kopíruje fungování zemědělských podniků. Díky tomu, že obnovní doba lesa je 100 let, budou sklízet plody naší práce až další generace.
Čím vším a v jakém poměru se dnes firma zabývá?
Pokud se na to budeme dívat z hlediska obratu, 40 % tvoří lesnické služby, 40 % tvoří nákup a prodej dříví, dalších 20 % lesní školky. Z hlediska výkonu a kapacit samozřejmě dominují lesnické služby.
Události poslední doby ovlivňují vše. Jak se dotkla válka na Ukrajině Unilesu?
Pociťujeme velký výpadek personálních kapacit. Chybí nám lidé. Ukrajinský zaměstnanecký deficit musíme suplovat zaměstnanci ze Slovenska, Polska, Bulharska či Rumunska. Taktéž máme problémy s rostoucími cenami – dotýkají se nás vysoké ceny pohonných hmot, energií či chemických produktů. Kromě toho nás trápí nedostatek železa – chybí nám pletivo na oplocování lesních kultur.
Mluvíte o nedostatku lidí. S válečným konfliktem ale souvisí příliv Ukrajinců, kteří hledají práci i střechu nad hlavou…
To je pravda. Nám však chybí lidé na fyzicky náročnou, těžkou práci – tedy muži. Ženám z Ukrajiny můžeme nabídnout klasickou pěstební činnost, možnost zalesňování nebo ožínání. A mnohé z nich také již naši nabídku přijaly, dohodli jsme se s nimi a pracují u nás.
V souvislosti s válkou se neustále objevují otazníky také kolem ruského plynu. Zaznamenáváte zvýšenou poptávku po dřevě?
Lidé se ke dřevu začali opět vracet, poptávka je veliká. Dřeva je však málo, a tak výrazně roste jeho cena. Kůrovcová kalamita je na ústupu, takže doby, kdy se za rok vytěžilo i 35 milionů kubíků, jsou pryč. Je spočítáno, že v České republice umíme zpracovat veškeré dřevo, které nám tady vyroste. Tedy zhruba 15-16 milionů kubíků. Tomu v současné chvíli také odpovídá poptávka. Je tu však jedno velké „ale“. Kvůli předchozím přetlakům dříví je na náš dřevozpracovatelský průmysl navázán také průmysl z Polska, Číny nebo Rakouska. Na vrcholu kůrovcové kapacity jsme do zahraničí vozili i 18 milionů kubíků. A tyto obchodní vztahy nejde škrtnout ze dne na den, jsme v Evropské unii. A tak nám nezbývá nic jiného než hledat zdroj dovozu dříví ze zahraničí.
Není to bláznivé – vyvážet dříví do zahraničí a následně jej odtud pro nedostatek zase dovážet zpět do Česka?
Je to bláznivé. Vyvážíme dřevo do Polska a do Německa. Zároveň pro nedostatek dřeva v Česku dřevo z Polska a z Německa zase přivážíme.
Bude s tím někdo něco dělat?
Tento problém se diskutuje. Je vyvíjen nemalý tlak na vládu ČR, aby zpracovala surovinovou politiku se dřevem. Skrze Asociaci lesnických a zemědělských podniků lesníci vedou jednání s ministrem zemědělství, aby se těch 7 všeobecně známých strategických surovin ještě rozšířilo o dřevo. Je třeba stanovit jednoznačná pravidla tak, aby dřevo zůstalo v České republice a bylo přístupné pro tuzemské zpracovatele. Samozřejmě jsme v Evropské unii a nemůžeme omezovat volný pohyb zboží. Můžeme ale ovlivnit politiku prodeje dříví u státních podniků.
To by mělo podle vás vypadat jak?
Hodně se například mluví o biomase, o pálení dřeva. Měli bychom přednostně dřevo nad 7 cm zpracovávat na finální výrobek a ne ho pálit v kotli. Ve zpracovatelském průmyslu se na vrcholu kůrovcové kalamity provedly velké investice, díky kterým umíme dřevo od 7 cm zpracovat. Myslím, že je velké zvěrstvo, abychom dříví, ze kterého umíme udělat papír, pálili v kamnech a pak ho dováželi z Německa, protože tady není.
Už podruhé jsme se dotkli tématu kůrovce. Jak velký problém dnes představuje pro les?
Momentálně je kůrovcová kalamita na ústupu. Velmi totiž souvisí se změnou klimatu, respektive s oteplením a s následným suchem. Poslední dva roky přílišné teplo není, a tak lesníky netrápí. Jakmile se oteplí, sníží se půdní a vzdušná vlhkost a stromy zeslábnou. Zdravý strom s dostatkem vláhy se před kůrovcem ubrání snadno.
Jak lze před kůrovcem stromy bránit?
Situaci dokáže výrazně zlepšit výsadba listnatých stromů, které lépe zvládají výkyvy počasí. V případě napadení jehličnatých stromů kůrovcem je potřeba je vytěžit a zasanovat – tedy odkornit nebo chemicky ošetřit, než se vyvine další kůrovcová generace. Pokud to nestihnete, brouk dokončí vývoj a napadá další stromy. Výrazným způsobem také pomáhají kůrovcové lapače a lapáky.
Co je lapač a lapák a jaký je mezi nimi rozdíl?
Jedná se o obranná opatření proti kůrovci. Lapače jsou záchytná zařízení, ve kterých je umístěn feromon, který přitahuje kůrovce. Lapáky se přezdívá čerstvě pokáceným stromům. Vypouští pryskyřici, jejíž vůně je pro kůrovce atraktivní. Do stromu tedy naletí a jakmile je před dokončením vývoje, je třeba napadený strom okamžitě zasanovat.
Jaké zásadní investice provedl Uniles za poslední dobu?
Za přelomovou považuji investici do harvestorových uzlů. Dnes jich máme celkem 8 a mohu říct, že díky nim došlo k velké stabilizaci výkonu. Nejsme závislí na počasí. V rámci nového směru podnikání investujeme také do výrobní linky na pěstování obalované sadby. Do linky stačí vložit obal, do kterého se automaticky nasype substrát a na dalším stroji zasadí semínko požadované dřeviny. Z linky je převezena sadba na založiště pod závlahu. Ze semínka se následně po čase stane výsadby schopná sazenice, kterou zasadíme do lesa. Denně takto umíme zaset 80 000 sazenic. V následujících zhruba dvou letech plánujeme modernizaci dvou našich školek. Jejím výsledkem by měl být výrazný nárůst produkce a zvýšení mechanizované činnosti oproti lidské práci.
O kolik produkce naroste?
V současné době středisko dělá kolem 1,5 milionu sazenic. Po investicích bude dělat 6-8 milionů sazenic a počet lidí tam bude téměř stejný.
Technika pokročila. Jaký je poměr toho, co v lesnictví dělá člověk a co dělá stroj?
Pokud jde o pěstební činnosti, to je dnes vše manuální práce. Žádný stroj za vás nic nevykope ani nezasází. Respektive – na rovině to lze, ale pokud terén rovný není, s technikou nelze počítat. Vše se dělá ručně. U těžební činnosti se využívají komplexní stroje – harvestory. Ale i ty jsou omezeny terénem – vadí jim velké kameny nebo sklon, takže je využíváme zhruba v 50 % případů. Na zbytek je třeba zaměstnat lidi.
Jak těžká práce v lesnictví vlastně je?
Záleží na tom, co konkrétně děláte. V rámci dělnických profesí je práce těžká poměrně dost. A je také nebezpečná. Při těžbě dříví v porostu musí být zkušení těžební dělníci. Na prvním místě musí být vždy bezpečnost a opatrnost.
Jakou práci může Uniles nabídnout lesnicky vzdělanému mladému člověku?
U nás v podniku máme dvě zajímavé pozice. Jedna z nich nese název „výrobní mistr“. Výrobní mistři mají svěřený konkrétní úsek lesa, který přebírají od odborného hospodáře. V rámci tohoto úseku provádí komplexní lesnické služby. Mají pod sebou dělníky, kterým zadávají práci, zároveň vykupují dříví a expedují jej odběratelům. Druhou zmíněnou pozicí je vedoucí těchto mistrů, takzvaný „vedoucí střediska“. Ten má na starosti celou velkou zakázku. Řídí výrobní mistry, zadává jim práci a rozděluje ji, organizuje zajištění komplexních služeb na daném území a kompletní fungování. Vytěžuje maximum z kapacit, které tam máme.
Řídí. Organizuje. Zadává práci. To vypadá, že je to člověk, který musí být zdatný v oblasti managementu. Je zapotřebí vysoká škola, nebo stačí, aby byl dobrým manažerem?
Je pravdou, že na těchto pozicích máme jak inženýry, tak středoškoláky. U středoškoláků však hraje stěžejní roli praxe. Tyto pozice vyžadují znalosti a poměrně vysokou odbornost. Pokud však chce někdo dělat lesního správce u státních podniků, tam už je vysokoškolský titul vyžadován. V Unilesu však přimhouříme oko, pokud jde o šikovného, středoškolsky vzdělaného člověka s praxí a se vztahem k lesu…
Mají mladí lidé o práci v lesnictví zájem?
Pokud k tomu mají vztah a od malička lesnictví vidí v rodině, ten zájem tam je. Nicméně já osobně ten vztah u nastupující generace spíše nevidím. Děje se i to, že lidé lesnictví vystudují, ale následně se tomu oboru dále nevěnují. Mají o něm trochu jiné představy. Ale nerad bych dával všechny do jednoho pytle. To je jeden z důvodů, proč intenzivně spolupracujeme se školami a již dopředu sledujeme žáky. Jakmile se tam najde někdo šikovný, má u nás práci téměř jistou.
Proč jste se vydal na dráhu lesníka tenkrát vy?
Můj otec je lesník a od mala mě brával do lesa s dalekohledem. Zhruba od 10 let jsem chodil do lesa sám. Moc rád jsem pozoroval zvěř. Jakmile jsem se ocitl na střední škole, každoročně jsem v lese absolvoval brigády. Lesníkem jsem se tedy stal díky otci.
Je pro vás procházka v lese ještě relax, nebo se vám do hlavy dostávají spíše pracovní myšlenky?
Přiznám se, že i na mně se podepisuje do jisté míry profesní deformace, takže ano, pracovní myšlenky se objevují. Na druhou stranu – dokážu výborně relaxovat u svého koníčku, a tím je myslivost. Tam jde práce alespoň na chvíli stranou.
Jak často se do lesa za myslivostí vydáváte?
Každou volnou sobotu a neděli. Většinou se tam objevím v časnou ranní hodinu, do lesa se chodí na tmu. Následně se začne rozednívat, a to jsou krásné okamžiky. Pozoruji zvěř, co zatahuje do lesa z luk a z pastvin. Je to takový můj víkendový rituál. A je pravda, že dnes mi ke štěstí stačí dalekohled v ruce, čím dál častěji se stává, že si s sebou neberu ani pušku, jen se kochám. Ta intenzita lovecké vášně už není taková. Nebráním se však ani lovecké turistice, tedy lovu v krajinách, které tolik neznám. Teď jsem se například vrátil z Argentiny.
Jaká je vaše největší lovecká trofej?
Životního jelena jsem ulovil v Maďarsku. Ten lov byl nesmírně náročný. Je ale pravdou, že nezapomenutelných zážitků z lovu mám více. Extrémně zajímavý je například také lov antilop.
Co podle vás čeká české lesnictví v budoucích letech?
Lesníci by měli být obezřetní v otázce klimatických změn. Pokud se potvrdí oteplení planety, mělo by být zařazeno do výsadby nových porostů více listnatých stromů, které jsou odolnější na výkyvy počasí. Po odeznění kůrovcové kalamity je důležitá rychlá obnova lesa. Hospodářský les v mých očích produkuje dřevo pro další zpracování, měli bychom se tedy ke dřevu chovat více jakožto k obnovitelné surovině. Dále postrádám stabilitu lesnické politiky. S každou změnou vlády se mění politika i zákony, a to jde ruku v ruce s nejistotou. Velkým tématem je také dobré nastavení strategické surovinové politiky státu a zvýšení spotřeby dřeva – hlavně ve stavebnictví. Ve světě se obvykle ve stavebnictví používá více než 30 % dřevěných prvků. V Česku pouze 12 %. Navýšil bych podíl dřeva ve veřejných zakázkách – je prostor pro to dělat více dřevěných laviček, mostů i zastávek. Neopomenutelnou komoditou je také viskóza, která se vyrábí z buku. Z viskózy se produkuje oblečení. Věděla jste to?
Ani ne. To znamená, že lze z buku vyrobit tričko?
Nejen tričko. V podstatě jakýkoliv druh textilu. Od ručníků až po spodní prádlo. Výrobou se zabývá rakouská firma Lenzing. Do jejich výrobní linky vložíte bukový kmen, který je následně zpracován na extrémně jemná vlákna. Na konci celého procesu vám z linky vyjede vlákno, ze kterého můžete vyrobit ručník. Neuvěřitelné.
Co byste Unilesu popřál do následujících let?
Unilesu přeji hlavně stabilitu v podnikání. Ať se mu daří v lesnických zakázkách a v investicích a především – ať má spoustu kvalitních lidí, kteří budou jevit o své zaměstnání zájem. Lidé jsou pro nás klíčoví, protože právě oni tvoří základ úspěšné firmy. V této souvislosti bych rád moc poděkoval všem svým kolegům i celému personálu – odvádějí skvělou práci, které si moc vážím. Děkuji. Na závěr nesmím opomenout ani všechny naše obchodní partnery, kterým bych rád poděkoval za dosavadní spolupráci a těším se na její další pokračování v příštích letech.