O tom, co se již podařilo zrealizovat, v jaké fázi je projekt na zavedení jednotné agroevidence a zda bude možné nahradit člověka moderními technologiemi, jsme hovořili s Milanem Škvorem, ředitelem zemědělské divize, která zastřešuje všechny naše prvovýroby napříč Českou republikou i na Slovensku.
Mohl byste ve stručnosti představit vaši divizi?
Sloužíme vlastně jako servisní organizace. Zjednodušeně řečeno, podílíme se na řízení a určité formě poradenství pro společnosti prvovýroby. V rámci divize jsou kolegové, kteří mají svou odbornou oblast. Komunikují s prvovýrobami v rámci účetnictví, IFRS (mezinárodní standardy účetního výkaznictví), dotací, rostlinné výroby a chovu skotu.
Co se za dobu fungování divize podařilo a na čem momentálně pracujete?
Jednoznačně lze říci, že se nám podařilo koncepční nastavení v rámci hlavních oblastí, které spadají do naší kompetence. Samozřejmě víme, že naše práce musí pokračovat, a to s ohledem na přizpůsobení se potřebám našich podniků, státních institucí či legislativě. Proto se snažíme rozvíjet již zavedené a zároveň hledáme nové systémy či metody pro naše kolegy z prvovýrob. Z aktuálních cílů bych mohl jmenovat dokončení výběrového řízení na dodavatele a následnou realizaci projektů agroevidence a telematiky, plné zapojení všech společností do systému elektronické likvidace faktur či realizace modulů správy majetku. Na Slovensku bychom v dohledné době rádi uskutečnili potřebné investice do chovu skotu.
Jak si stojí naše prvovýroby v porovnání s celorepublikovým průměrem?
V rámci gesce naší divize děláme tato srovnání velmi často a musím konstatovat, že v rostlinné výrobě a v průměrných výnosech hlavních plodin jsme jak v ČR tak SR pravidelně nad průměrem. Každou společnost je však nutné posuzovat v kontextu místních a klimatických podmínek.
A v chovu skotu?
V rámci ročních republikových vyhodnocení se naše chovy pravidelně umisťují na nejvyšších místech. Za poslední rok byly tři naše farmy v TOP 10 a deset farem v TOP 100. Každoročně se zvyšuje počet chovů, které se umístí mezi nejlepšími, a to je potvrzením zvyšující se chovatelské úrovně našich podniků.
Jak se vám toho podařilo dosáhnout?
Za posledních několik let se v rámci pečlivě vytipovaných podniků zainvestovalo do výstavby nových stájí pro mléčný skot a celkově došlo k ucelení a centralizaci jednotlivých chovů. Navíc detailně sledujeme chovatelské i ekonomické ukazatele jednotlivých farem, které nám umožňují zmapování výsledků a případné cílené zásahy. U mléčného skotu přesahuje průměrná užitkovost 30 l / den, což je nad republikovým průměrem. Za posledních 10 let se užitkovost našich chovů zvýšila o 10 litrů na dojnici a vzestupný trend pokračuje. Za nárůstem stojí jednak investice do technologií chovů, ale hlavně také faktor nejdůležitější a to je kvalita a pracovní nasazení našich zaměstnanců!
Pokud se vrátím k projektu agroevidence a telematiky, mohl byste nám ho přiblížit?
Cílem je zastřešit povinnou evidenci pro kontrolní orgány jedním softwarem, stejně jako jsme to udělali s účetním systémem. Sladit hlavní úroveň zpracování. Jednotlivé prvovýroby samozřejmě mají systémy pro agroevidenci. Jejich úroveň se však liší. Doba dnes vyžaduje modernější, uživatelsky komfortnější, operativnější systém. Ten zároveň bude poskytovat možnost různých volitelných nadstaveb, ať už se jedná o výnosové potenciály, skeny porostů, dat z meteostanic a jiných. Bude to sloužit jako obrovská sběrnice dat. Přičemž bude na každém podniku, jaké další nadstavbové funkce bude chtít využít. My se snažíme poskytnout kvalitní nástroj.
Takže v budoucnu už nebude potřeba agronom?
Bohužel i s tímto názorem je možné se dnes setkat. Já si to však v žádném případě nemyslím. Sebelepší monitoring nenahradí zkušené oko odborníka, který „koukne a vidí“. Je třeba zdůraznit, že využití těchto nadstavbových technologií chceme podporovat a v maximální míře využívat, ale vše v souladu s efektivností a smysluplným využitím pro práci agronomů.
Kdy plánujete implementaci do firem?
Momentálně je výběrové řízení těsně před koncem. Do půlky letošního roku by měl být vybrán dodavatel a realizace je plánovaná na rok a půl.
Které údaje se dnes povinně evidují?
Oblast legislativních povinností, které musí zemědělec v rámci své činnosti evidovat a vykazovat vůči kontrolním orgánům státní správy, se stále více rozšiřuje. Významnou roli v tom samozřejmě hrají zemědělské dotace. V rámci nich je dnes nutné dodržovat nejen to, kdy, kde, jak a čím hnojíme nebo jaké používáme přípravky na ochranu rostlin, ale také rozdělení pozemků do bloků. Jedna plodina nesmí zaujmout plochu větší než 30 hektarů. Ač se to zdá jednoduché, opak je pravdou. Každý pozemek je „živý a originální organismus“, který vyžaduje individuální přístup. Může mít i více než 50 vlastníků, kteří mají různé představy, jak se máme o jejich majetek starat. Může být ve svahu nad obcí a je nutné řešit protierozní opatření. Může mít jen jednu přístupovou cestu, pak je nutné řešit, jak se k rozděleným blokům dostat, abychom na nich zaseli, ošetřili, sklidili a odvezli úrodu.
Jak se pozemky dělí na jednotlivé bloky?
Jednoduše řečeno, v kanceláři nad mapou se připraví podklady, které se přenesou do příslušné zemědělské techniky tak, aby se hospodaření provádělo v souladu s navrženými zákresy a legislativou. Klíčová zemědělská technika je vybavena přesnými navigačními systémy a v podnicích jsou i ruční GPS přístroje na měření pozemků. A to jsou jen základní úkony.
Které jsou ty další?
Secí stroje vybavené GPS zařízením, aby se zejména při hospodaření na svahu minimalizovalo riziko rozdílného pohybu sečky a traktoru. Vypadá to jako maličkost, ale „pár“ centimetrů odchylky od osy traktoru znamená nejen neoseté pruhy, ale i vyšší výskyt plevelů a tím i vyšší nutnost ochrany porostu „chemií“. Po zasetí se pozemky přeměří pomocí ruční GPS a výsledky se zpět promítnou do mapových podkladů. Některé podniky využívají nadstavby v podobě mapových podkladů výnosových potenciálů, kdy pozemek má stanoveny zóny úrodnosti, a podle toho se přizpůsobuje setí nebo hnojení. Využívají se i data z meteorologických stanic. Pro zemědělství je důležité nejen to, zda prší nebo svítí slunce. Sleduje se i půdní vlhkost nebo ovlhčení listu jako predikce vzniku některých chorob a šíření škůdců.
Jakým výzvám bude zemědělství čelit do budoucna?
Kromě elektronizace a automatizace bude největší výzvou generační výměna. S tou zemědělci bez ohledu na velikost podniku zápasí již dnes. Pokud v zemědělství vypadla téměř jedna generace, je nutné se intenzivně věnovat i výchově nastupující generace budoucích manažerů zemědělských podniků. Jeden výrobní cyklus trvá v rostlinné výrobě celý rok, nelze tedy získat zkušenosti za pár měsíců. A zamíchat kartami může ještě nová zemědělská politika. Aktuálně jsme v tzv. přechodovém období, kdy se stále vyjednávají podmínky, za kterých budou zemědělci hospodařit od roku 2023.
Proč bychom měli být znepokojeni více než jiná výrobní odvětví?
Zemědělství je na dotacích vzhledem k udržení „rozumné“ ceny potravin pro konečné spotřebitele závislé. A není to výrobní linka v plechové hale, kde lze výrobní program změnit „ze dne na den“.
