Jednou z velkých semtínských rodin jsou Štěpánovi, kteří se s námi podělí o to, co je do Synthesie přivedlo a jak se jim v práci daří.
Pane Štěpáne, byl jste prvním Štěpánem vašeho rodu v Synthesii? Kdy jste nastoupil, na jakou pozici a jak se Vaše kariéra dále vyvíjela?
Vzhledem k tomu, že naše rodina pocházela z Červené Vody, zapadlé, ale malebné vesničky pod masivem Kralického Sněžníku, a za prací nebylo tehdy příliš v módě dojíždět, jsem opravdu první ze Štěpánů, který v Synthesii nalezl práci. Moje kariéra začala v roce 1975 nástupem na tehdejší Odborné učiliště VCHZ (OU), tak jako i spoustě stávajících pracovníků Synthesie. Tehdejší odborné učiliště připravovalo teoreticky i prakticky novou krev pro VCHZ Synthesia. Od třetího ročníku byla odborná praxe realizována na různých pracovištích v podniku a její závěr probíhal již většinou na cílovém pracovišti, na které dotyčný nastoupil po ukončení školy. Výjimkou byly pracovní pozice, které vyžadovaly pro nástup plnoletost. To byl vlastně i můj případ. Poslední výrobní praxi na OU jsem absolvoval na tehdejším 12. provoze – výroba Nitrocelulózy a po vyučení jsem nastoupil jako dělník na oddělení želatinované trhaviny (nynější závod Explosia).
V různých dělnických profesích jsem na tomto oddělení pobyl 2 roky; jako spousta kolegů jsem navštěvoval večerní školu pro pracující a doplňoval si úplné střední odborné vzdělání. Po maturitě jsem na dlouhých pět let přerušil s naší společností kontakt. V té době jsem totiž studoval na VŠCHT v Pardubicích. Po absolvování vysoké školy jsem se do VCHZ Synthesia v červenci 1985 vrátil a nastoupil jsem na současné výrobní oddělení Stabilizace. Pak už to bylo vcelku jednoduché. Nejdříve jsem si zopakoval činnosti na jednotlivých pracovištích jako operátor, nějakou dobu jsem pracoval jako mistr střídač, potom jako technolog a pár let jsem působil jako vedoucí oddělení Stabilizace. Od vzniku SBU Nitrocelulóza v roce 2004 jsem zařazen na pozici vedoucí odboru Hlavní inženýr.
Co se Vám na práci v Synthesii líbí nejvíce?
Vzhledem k výrobnímu zaměření a portfoliu SBU Nitrocelulóza je každý den něco jiného k řešení. Nemám totiž rád jednotvárnou práci a různorodost řešených témat je to, co mě baví.
Zeptali jsme se i dalších Štěpánových, za jakých okolností a proč spojili svůj pracovní život právě se Synthesií a jak jsou spokojení.
Helena Štěpánová, manželka:
Po základní škole jsem nastoupila do učení na tehdejší OU VCHZ Synthesia. Protože oba moji rodiče pracovali v Semtíně a já se vyučila v oboru chemik operátor, bylo logické, že i já jsem zde hledala uplatnění. Od roku 1980 pracuji jako laborantka na mísírně barviv SBU PaB. Na dosavadní práci se mi líbí kromě jiného rozmanitost laboratorních analýz a pestrost vyráběného sortimentu.
Jaroslav Štěpán, mladší syn:
Po absolvování automobilní průmyslové školy v Holicích jsem se poohlížel po zaměstnání v oboru. Vzhledem k tomu, že jsem neměl praxi, nebyl jsem „lukrativní zboží“ pro odvětví logistika a dispečink dopravy. V té době jsme již očekávali radostnou událost, takže mi táta v roce 2006 sehnal uplatnění v Synthesii na SBU Nitrocelulóza. Zpočátku to mělo být na zkoušku, ale po získání hypotečního úvěru na rodinný domek zvítězila jistota zaměstnání a stálého příjmu. Na SBU Nitrocelulóza pracuji dodnes jako operátor na oddělení Stabilizace. Vyhovuje mi práce ve čtyřsměnném provozu především kvůli možnosti vyřizování různých záležitostí v době pracovního volna.
Petr Štěpán, syn:
Po maturitě jsem chtěl rychle najít nějaké zaměstnání. Vzhledem k tomu, že celá naše rodina pracovala v Semtíně, řekl jsem si, že bych to mohl zkusit. V roce 2013 jsem nastoupil na SBU Nitrocelulóza na pozici operátora – řezání a mletí nitrocelulózy. Po dvou letech jsem na chvíli přerušil svoje působení v Synthesii z důvodu rozšíření vzdělání. Po škole jsem se vrátil na stejné místo. Na práci se mi líbí zejména její různorodost.
Kateřina Fialová (toho času na mateřské dovolené), partnerka Jaroslava mladšího:
Během třetího ročníku studia na Integrované škole v Chrudimi obor management obchodu a služeb jsem se seznámila s Jardou. Před maturitou mně ale bylo jasné, že ve svém studijním oboru štěstí hledat nebudu. Vzhledem k tomu, že přítel již v Synthesii pracoval, rozhodla jsem se pro práci v Semtíně, abychom mohli dojíždět do práce společně. Předpokládám, že po mateřské dovolené se opět vrátím.
Adam Fiala, otec Kateřiny:
Po absolvování základní školy jsem nastoupil na střední veterinární školu. V prvních dvou ročnících jsme měli kromě jiného i chemii. Už tehdy mi bylo jasné, že můj šálek kávy nebude mít chemickou příchuť. 10 let jsem pracoval ve veterinární praxi, 25 let jako OSVČ ve stavebnictví. Po tolika letech jsem ale již potřeboval změnu. A jak se říká, z odříkaného chleba největší krajíc. Na doporučení Jardy juniora jsem poslal životopis na osobní oddělení Synthesie a nyní zjišťuji, že chemie není tak strašná. Na SBU Nitrocelulóza dnes pracuji jako operátor na oddělení Výroby Stabilizace.
Na otázky odpověděli Ing. Jaroslav Štěpán, jeho žena Helena Štěpánová, synové Jaroslav a Petr, přítelkyně Jaroslava mladšího Kateřina Fialová a její otec Adam Fiala. Všichni mimo paní Štěpánové působí na SBU Nitrocelulóza.