Velín milínského sila Primagry obsluhuje již několik desítek let zkušený a spolehlivý silomistr Jiří Dušek. Zeptali jsme se ho na pár otázek.
Kdy jste nastoupil na silo v Milíně a jaké byly vaše začátky?
Ve výkupu jsem začal pracovat v srpnu v roce 1979. Důvodem bylo, že nastupujícím zaměstnancům nabízeli podnikový byt. Velkokapacitní silo uvedli do provozu v květnu v roce 1979. Do té doby se na Příbramsku obilí skladovalo v hangárech a v malých silech. Jednalo se tedy o stavbu s přelomovou technologií. Začátky byly krušné. Všechno jsme se učili za pochodu. Ještě nějakou dobu po předání stavby pobývala v Milíně četa polských pracovníků, kteří nás seznamovali s obsluhou a odstraňovali stavební a jiné nedostatky.
Co silomistr musí znát a ovládat, aby mohl tuto profesi vykonávat?
O provoz sila se v té době starali dva silomistři, dva elektrikáři a dva údržbáři. Jsem vyučený zámečník, a to byl dobrý předpoklad pro práci silomistra. Důležitá je manuální a řemeslná zručnost a schopnost rychle a správně se rozhodnout.
Jak zvládáte shon během žní?
V posledních letech jsou žně kratší a nástup je pozvolný. Vzhledem k tomu, že na sile pracuji 41 let, tak mohu říct, že „silo znám do posledního šroubku“ a dokážu si poradit. Přesto je to fofr a řídím se tím, že sebejistota přináší průšvihy. Předpokladem hladkého průběhu žní je kontrolovat sám sebe.
Jaký je důvod toho, že jste tak dlouho setrval na jedné pracovní pozici?
V dnešní době pracovat téměř celý život na jednom místě není obvyklé. Na sile byla vždycky dobrá parta, dělám zajímavou práci v místě bydliště a za celou dobu se nestalo, že bych nedostal výplatu. Určitě také platí, že zvyk je železná košile.
Dá se říct, že po tolika společně strávených letech, Vás silo již nemůže ničím překvapit?
Překvapuje mě každý den tím, jak je funkční a spolehlivé. Většina technologie je původní. Snažím se o silo starat, protože mě živí a dá se říct, že je to takové moje dítě.