Výkonný ředitel společnosti UNILES Petr Jelínek pracuje v této firmě od jejího založení v roce 1992. Od roku 2017 firmu řídí. V rozhovoru jsme si povídali nejen o kůrovcové kalamitě a s ní související nízké ceně dříví, ale také o nezájmu mladých lidí o práci v lesnictví, anebo o rostoucím exportu dříví do Číny. Řeč samozřejmě byla i o vysoce aktuálním tématu, kterým je celosvětová pandemie.
Jak na vás dolehl koronavirus?
Nejprve to byl šok. Největší dopady jsme měli hned na začátku v zastavení nákupu dříví u hlavních odběratelů, kteří nevěděli, co se děje. Všichni větší odběratelé reagovali na fakt, že se omezila výroba. Zastavily nákup velkosklady, odkud se to přelilo na stavební firmy. Asi měsíc byla vlažnější poptávka, kdy jsme evidovali pokles v nákupu, což se nám projevilo ve výši zásob. Taky jsme měli zpoždění v nástupu pracovníků z Ukrajiny, kdy jsme měli na cestě tři autobusy zahraničních zaměstnanců, kteří kvůli zavřeným hranicím museli zůstat doma.
Jak dlouho to trvalo?
Do teď. Problém je, že se nedostali přes slovenskou hranici, která byla zavřená. Bohužel to zrovna přišlo do sezóny zalesňování, ale vzhledem k tomu, že koronavirus zasáhnul celý průmysl, především oblast automotive, tak jsme si dokázali poradit tak, že jsme nabrali lidi z automobilek do pěstebních prací.
Zvládali lidé z automobilek práci v lese?
Popravdě, moc ne. Fluktuace byla obrovská. V lese nejste v automobilce, je to jiný druh práce. Jste venku, střídá se zima, teplo, déšť. V automobilce jste v teple, pod střechou, máte pravidelnou pracovní dobu, hodinovou mzdu, a u nás úkolovou. V pěstební činnosti musíte splnit normu, abyste si vydělali na výplatu. Je to o zodpovědnosti každého člověka. Musím našim zaměstnancům poděkovat, protože střídali se jim externí pracovníci a naši zaměstnanci museli i o sobotách a nedělích je neustále zaučovat a kontrolovat kvalitu prací. Stálo nás to velké úsilí, ale nakonec se všechno podařilo splnit. Nemáme žádné propady, vše se splnilo dle plánu, což jsem vůbec nečekal. Byli jsme opatrní, nevozili jsme dělníky v autech, měli jsme roušky a dodržovali jsme odstupy. Nakonec nepřijeli ani Poláci, kteří pracují s harvestory a s traktory. Objemy těžeb jsme proto museli snížit na 80 %.
Když jsme u pracovníků z automobilek, jak je to se zájmem mladých lidí o práci v lesnictví? Daří se vám nalákat studenty a absolventy?
Spolupracujeme se Střední lesnickou školou ve Šluknově. Z maturitních oborů vycházejí absolventi na pozice výrobních mistrů a učni na pozice těžařů a operátorů strojů. Bohužel ale z každé třídy jsou použitelní tak dva nebo tři lidé. Odhaduju, že 80 % absolventů jde mimo obor. Největší fluktuaci máme bohužel právě u nejmladší generace mezi 20 a 25 lety. Mladým chybí pracovní návyky a zodpovědnost.
Lze to chápat jako personální ohrožení pro firmu do budoucna?
Jsem pesimista a nevím, kdo to tady jednou po nás bude dělat. Když vidím naši věkovou strukturu ve firmě, kde dominuje věk 50 až 65 let a kde stále sháníme a nabíráme výrobní mistry, a po škole z nich zůstává jen jeden, tak nástupce vidím s velkým otazníkem. Vůbec není vidět zájem o tuhle profesi. Navíc je obrovská poptávka na pracovním trhu. Lesnické profese poptávají Lesy ČR, vlastníci lesů i naše konkurence.
Vraťme se ještě k cizincům. Jsou pracovití? Více než Češi?
Ano. Na východní Ukrajině jsou měsíční platy 5000 až 7000 korun. Pracovník z Ukrajiny sem přijede na tři měsíce a chce si vydělat. A ti lidé už v lesnictví dělali. Nebo v hornictví, tedy dělali rukama a k práci vztah mají.
Kolik si vydělají?
Jsou zaměstnanci, kteří si vydělají třeba i 40 tisíc korun měsíčně. Fakturou na člověka. Zkoušíme v poslední době i ukrajinské pracovníky do stálých pracovních poměrů včetně zajištění ubytování. Chováme se k nim jako k vlastním zaměstnancům. A ti právě kvůli koronaviru nepřijeli.
Kolik celkem zaměstnáváte lidí?
Celoročně zaměstnáváme více než 300 lidí a v sezóně až 1000 lidí, držíme si místo mezi třemi největšími firmami našeho typu v České republice. A k tomu je potřeba dodat, že v loňském roce jsme vytěžili a prodali 1, 4 mil. kubíků dřeva, ve výkonech a službách jsme utržili 900 milionů korun, což byl historicky rekordní výsledek.
Mnoho lesů v ČR se posledních letech potýká s kůrovcem. Co to znamená pro vaši firmu?
Je potřeba se na věc dívat dvojím pohledem. Z jedné strany je to ohromná podnikatelská příležitost, kdy loni se v ČR vytěžilo 30 milionů kubíků, tedy absolutní rekord. Tedy ohromná poptávka po službách, po pracích.
I když je finální produkt levný?
Těžit dřevo se musí! Z lesního zákona musí vlastník les napadený kůrovcem zpracovat, což se koncem roku odrazilo na zásobách, kdy bylo kolem 5 milionů kubíků neprodaného dříví, což je hodně. Normální rok bez kůrovce se těžilo 18 až 20 milionů kubíků. Vloni 30. Ten přetlak se odrazil v neprodejnosti a zásobách, ale vlastník musí zpracovávat. Má termíny, a pokud nezpracovává, porušuje tím platná nařízení.
A jaký je druhý úhel pohledu?
Právě to, že vlastníkům lesa rostou zásoby. Říkají nám: Rostou mi zásoby, chybí mi finance, dám vám dřeva, kolik chcete, ale musíte si ho pak i prodat a z toho si to financujte. To se samozřejmě netýká zakázek u Lesů ČR, kde jsme jasně limitováni harmonogramy a objemy, které musíme splnit.
Jaká je aktuálně cena dříví na trhu? Když jsme jeli k vám do Rumburku, viděli jsme cestou reklamu na prodej štípaného listnatého dřeva za 690,- Kč za sypaný kubík…
Cena dnes spadla o 70 %. Ani nepamatuju tak nízké ceny. Je to způsobeno ohromným přetlakem nabídky. Vytěžilo se 30 milionů kubíků, ale tuzemský zpracovatelský trh umí zpracovat 11 až 12 milionů kubíků, takže máme převis 18 milionů. Loni se ale udělal rekord ve vývozu, kdy se exportovalo skoro 20 milionů kubíků. Do Rakouska, Německa a Číny. Kdybychom nebyli schopní vyvážet, máme obrovský problém. A pokud se chcete dostat na zahraniční trhy, musíte jít s cenou dolů, abyste je zaujal. Dneska žádná cenová jednání nejsou. Dostanete nabídku a berte, nebo neberte.
V médiích se objevují zprávy, že si lidé mohou vlastními silami pokácet stromy a nařezat dříví na metry. Cena za kubík je v takovém případě asi 30 korun…
To je takzvaná samovýroba u vlastníků lesů, kteří to nabízejí. Třeba KRNAP nabízí cenu deset korun.
Neuvěřitelné. Mají lidé o samovýrobu zájem?
Byl o to velký zájem, ale dnes už je tento zájem naplněn, protože řada lidí přešla na plyn, a ostatní, kteří topí dřevem, jsou předzásobení na pět let dopředu, protože všichni říkají, že levné dříví jednou skončí a pak bude třikrát dražší. A lidé jsou také pohodlní. Nechtějí jít do lesa s pilou, skácet si to a ještě zajistit odvoz.
Zvedne se skutečně cena dřeva?
Obvykle bývají výkyvy v ceně dřeva do 10 %. Teď při přetlaku spadla cena o 70 %, ale samozřejmě až jednou skončí kůrovcová kalamita, zbavíme se zásob a bude nabídka pod poptávkou, určitě se začne cena zvedat. Až se zpracuje kůrovcová kalamita a nebude kůrovec, budete moct jako vlastník lesa těžit až teprve tehdy, až budete mít na dřevo kupce a dobrou cenu.
Do UNILESu nedávno vstoupil minoritní akcionář, společnost Wood Paper, která je také odběratelem a zpracovatelem vašeho dříví. Jak probíhá spolupráce?
Společnost Wood Paper od nás odebírá zhruba do 30 % dřeva. Máme s ní uzavřenou smlouvu na 4 roky, která nám garantuje odběr dřeva za tržní ceny. Tím chci říct, že firma dodržuje stejnou cenovou politiku i vůči konkurenci. Zároveň jsme se dohodli, že ani na jedné straně nebude žádná dominance v odběru ani v dodávkách, abychom na sobě nebyli vzájemně závislí.
Byl by to pro UNILES problém, kdybyste tento obchod neuzavřeli?
Určitě ano. Pokud bychom tuhle smlouvu neměli, mohlo by dojít až k 30 % snížení objemu našich činností.
Zůstanete na konci roku i přes kůrovcovou kalamitu a přes koronavirus v černých číslech?
Kůrovec je pro nás podnikatelská příležitost a výsledky byly díky němu v loňském roce rekordní. Letos vypadají výsledky i přes koronavirovou pandemii dobře, i když samozřejmě nevíme, jak se bude situace vyvíjet v druhé polovině roku.
Jak se bude podle vás lesnický byznys vyvíjet v následujících letech? Kde vidíte největší úskalí?
Pro nás jsou aktuálně největší problém klimatické výkyvy. Odborná veřejnost se nedokáže shodnout, jestli jsou jen krátkodobé, nebo se jedná o trvalou změnu klimatu. S tím ovšem souvisí naše rozhodnutí, jaké stromy budeme v dalších letech vysazovat. Náš byznys je závislý na lesnických službách a na prodeji dřeva. Dnes v českých lesích dominuje smrk a veškerý zpracovatelský průmysl je zaměřený na dodávky jehličnanů. Zpracovává se buď smrk, nebo borovice. Stát se ale snaží v poslední době smrkové lesy co nejvíce redukovat. V pěstebních postupech proto převládá vysazování listnatých stromů, což může mít do budoucna velký dopad na zpracovatelský průmysl. Smrkové dřevo nelze jednoduše nahradit. Z buku nebo javoru se nedají vyrobit například trámy, které se používají ve stavebním průmyslu.
Co by se stalo, kdyby důsledkem kůrovcové kalamity zásoby smrkového dřeva došly?
Může se stát, že hlavní investoři a zpracovatelé dřeva přesunou své výrobny na východ nebo sever Evropy a my budeme finální smrkové výrobky dovážet. Stát si dnes musí odpovědět na otázku, zda chce mít hospodářské lesy a udržet řetězec zpracování dřeva pro stavební či papírenský průmysl, nebo chce mít les takzvaně blízký přírodě a finální výrobky dovážet z okolních států. Stát by podle mého názoru měl garantovat určitý objem smrkového dřeva pro zpracovatelský průmysl.
Jak funguje vaše spolupráce s lesnickou společností Wotan Forest, která se ve skupině také věnuje lesnickému a dřevařskému byznysu?
Wotan je naším významným obchodním partnerem. Odebírá od nás dřevo a zajišťuje sadební materiál pro naše zakázky a sazenice pro vlastníky lesů, se kterými spolupracujeme. My se věnujeme převážně komplexním lesnickým službám, kde kromě toho spolupracujeme se sesterskou společností Logistic Solutions, která zajišťuje dopravu dřeva pro nás i pro naši sesterskou společnost Wotan.
Když přišla řeč na dopravu dřeva, mluvil jste o tom, že vyvážíte dřevo do Německa, Rakouska a hodně i do Číny. Jak se vám daří v byznysu s touto asijskou zemí?
Hlavním partnerem je pro nás Rakousko, kam vyvážíme kolem 25 - 30 % dřeva, na druhém místě potom Německo a na třetím právě Čína. Spolupráce s Čínou byla na přelomu roku narušená koronavirovou pandemií, ale dnes už opět nakládáme každý týden zhruba 100 kontejnerů dřeva.
O Číně se říká, že je velmi složité najít v téhle zemi spolehlivého obchodního partnera, který včas zaplatí. Jaké jsou vaše zkušenosti?
S Čínou jsme nejdříve spolupracovali přes naši sesterskou společnost Wotan Forest, ale jak říkáte, měla s čínskými obchodníky špatné zkušenosti. Aktuálně vyvážíme dřevo přes zprostředkovatelskou firmu, která si sama zajišťuje kompletní transport od obstarání kontejnerů přes jejich nakládku na loď až po převoz dřeva k čínským zpracovatelům.
Vyplatí se Číně nákup dřeva v Evropě?
Čína si v minulosti své dřevo vytěžila. Dnes prosazuje ochranu čínských lesů, v zemi téměř zastavila těžbu dřeva a snaží se vysazovat stromy na veškerých nezastavěných plochách. Díky vysoké tuzemské poptávce aktuálně skupuje největší podíl dřeva na světě. K jejím největším dodavatelům patří Rusko, Nový Zéland a Amerika. V době kůrovcové kalamity se k jejím dodavatelům připojila i Evropa. Ta do Číny exportuje zhruba 9 až 10 milionů kubíků dřeva ročně. Z Čech do ní zamířily 1 až 2 miliony kubíků dřeva.
Takže Čína pro vás znamená dobrý byznys?
Čína je pro nás zajímavá. Problémem jsou ale přepravní náklady, které dlouhodobě rostou. Přeprava dřeva do Číny se ve srovnání s loňským rokem zvýšila o 100 %, což je pro nás v době nízké ceny ropy dost nepochopitelné. Dopravci zkrátka využili velkého zájmu o dřevo v této zemi a výrazně zvýšili své ceny.
U ekonomiky firmy bych se na chvilku ještě zastavil. Před lety jsme dělali rozhovor s vaším předchůdcem Liborem Vaněčkem, který poukazoval na velmi nízké marže v lesnickém byznysu. Tržby UNILESu byly tehdy zhruba 2,5 miliardy korun a zisk „jen“ kolem 20 milionů. Bylo zarážející, jak je dřevařský byznys nerentabilní. Platí to pořád?
Ano, platí to pořád. Vlastník lesa sklízí plody své práce až za 100 let a velká konkurence v uplynulých letech neumožňovala lepší marže. Poptávka po službách byla ještě zhruba před třemi čtyřmi lety mnohem nižší, než je dneska. Ziskovost se nám podařilo dohnat jen díky většímu objemu nabízených služeb pro všechny vlastníky lesů. Rentabilita podnikání v lesích je ale pořád stejná, protože ceny není možné na základě výběrových řízení navyšovat. Naše tržby jsou pořád kolem 2 miliard a zisk kolem 20 milionů.