V neděli se v Praze uskutečnila další demonstrace spolku Milion chvilek pro demokracii. Stranou nechme fakt, že demonstrace se zúčastnilo podstatně méně lidí než dříve. Primárně se na ní mělo protestovat proti zvolení Stanislava Křečka veřejným ochráncem práv. Proti loňskému červnu už tentokrát na jejich demonstraci nebyly transparenty s neuvěřitelnými hesly „Vyvlastnit Agrofert!“ či „Odstup, nebo zemři!“, přesto byl pan Křeček pro demonstrující evidentně nedostatečným tématem, proto začali vykřikovat cosi o „agrofertizaci“ státu a „cíleném rozvratu institucí“.
Těžko odhadovat, co tím demonstrující chtěli říci. Pokud má v jejich slovech nezaujatý divák hledat souvislost s osobou nového ombudsmana Stanislava Křečka, těžko zde lze nalézt jakoukoli logiku. Pan Křeček v Agrofertu nikdy nepracoval, není s firmou v žádném kontaktu a nemá s ní nic společného. Z opačného úhlu pohledu nemá Agrofert nic společného s volbou ombudsmana, který byl zvolen zcela regulérní cestou, tedy hlasy poslanců v Poslanecké sněmovně. Agrofert nemá nic společného ani s obsazováním mediálních rad, soudů, státních zastupitelství, ÚOHS, NKÚ či České národní banky, jak na demonstraci zcela nesmyslně zaznělo.
Nebereme nikomu právo demonstrovat – za cokoli, pro cokoli či proti komukoli či čemukoli. Nelze se zde však ubránit dojmu, že „rozvracení“ bychom mohli hledat spíše u nich. Jmenovitě rozvracení společnosti, která stojí na svobodných a demokratických volbách, jejichž výsledek spolek Milion chvilek evidentně nerespektuje. A možná také rozvracení základního práva na vlastnictví, pokud někdo požaduje vyvlastnění soukromé společnosti. Anebo snad spolek Milion chvilek touží po návratu české společnosti do roku 1948? A už vůbec žádný komentář si nezaslouží transparent, kde někdo někomu přeje smrt. Je jedno, že v tomto případě předsedovi vlády.