Kuřátka se mají nejlépe v uzavřeném chovu, protože tam jim nic nehrozí. Chov drůbeže je opředen mnoha mýty, které jsou většinou postaveny na velmi chatrných základech.
Ačkoliv si mnozí myslí, že slovenská kuřata žijí ve špatných podmínkách nebo že jsou „tajně“ dovážena ze zahraničí, skutečnost je úplně jiná – a nesrovnatelně lepší.
Od veterinárních kontrol přes pokročilé technologické procesy až po přísná hygienická opatření – na našich farmách má každý aspekt jediný cíl: zajistit pohodu a zdraví kuřat.
Uvnitř je to lepší
Představa šťastných kuřátek vesele pobíhajících po louce, která se „opalují“ na slunci, je poněkud přitažená za vlasy. Kuřata jsou ve skutečnosti nejšťastnější a nejzdravější v uzavřeném chovu. Proč?
Otevřený prostor přináší řadu rizik, které by chovatelé nedokázali ovlivnit – od ptačí chřipky přes různé viry až po cizí ptáky a jiná zvířata. I liška si ráda pochutná na kuřeti.
Kuřata by byla zkrátka vystavena vnějším vlivům, proti kterým by se sama jen těžko bránila.
Naopak uzavřené chovy jsou nejen zcela bezpečné, ale díky speciálně nastaveným podmínkám a moderním technologiím se tam kuřata mají (téměř doslova) jako „prasata v žitě“.
Důležitá je teplota i světlo
Na našich farmách jsou samozřejmostí přísné hygienické a veterinární normy. Ke kuřatům nesmí vstoupit nikdo kromě pověřených pracovníků – a i pro ně platí přísná pravidla. Při každém vstupu je nutné projít dezinfekčním brodem určeným především k očistě obuvi.
Každý chovatel zvířat v Evropské unii musí dodržovat principy animal welfare, tedy pravidla zajišťující pohodu a zdraví zvířat. To zahrnuje dostatek pohybu, neustálý přístup ke krmivu a pitné vodě, suchou podestýlku, ale také správnou teplotu a vlhkost prostředí. Pro jednodenní kuřata je teplota a vlhkost obzvlášť důležitá. Pokud tak malá kuřátka prochladnou, hrozí jim zvýšené riziko nemocí či zánětů, které se později obtížněji léčí.
Součástí animal welfare je také správně nastavený světelný režim (osvětlení haly), pravidelná kontrola zvířat či jednorázové naskladnění a vyskladnění hal, aby se co nejvíce omezilo riziko stresu a sekundární kontaminace.
Maratonci to nejsou
O dostatek pohybu v hale není nouze. Podmínky jsou nastaveny tak, aby se kuřátka mohla kdykoli proběhnout. Ale nelze si je plést se slepicemi, které pobíhají celý den. Ve skutečnosti kuřátka v ideálních podmínkách většinou odpočívají nebo se krmí. I díky tomu správně přibývají na váze.
Zdravé kuře antibiotika nepotřebuje
Každá farma má přiděleného veterináře, který kontroluje chov od prvního do posledního dne. Častým mýtem spojeným s chovem drůbeže je podávání antibiotik. Faktem je, že zdravým kuřatům se antibiotika nikdy nepodávají – stejně jako u lidí, není k tomu žádný důvod. Pokud zvířata onemocní, antibiotika nebo jiné léky předepisuje veterinář. Ten určuje nejen dávkování, ale i tzv. ochrannou lhůtu – tedy datum, do kdy se lék podává, aby se ve výsledném produktu nenacházely žádné zbytky.
Na farmách je neustále přítomen veterinář, který dohlíží na zdraví drůbeže.
Na krmivo platí velmi přísné požadavky. Kromě pšenice, kukuřice, minerálů, antioxidantů a vitamínů v něm nesmí být nic navíc – ale také v něm nic nesmí chybět, jinak by chov nefungoval.
Veterinář provede před vyskladněním a převozem každé haly kontrolu hejna, aby se ke zpracování dostala jen vhodná a zdravá kuřata. Následují laboratorní testy na přítomnost salmonely v podestýlce. Na závěr veterinář vydá potvrzení, bez kterého by nebylo možné kuřata porazit.