Mezi osobnosti české chemie 2024 patří náš i náš dlouholetý pracovník Ing. Daniel Košťál. Gratulujeme a děkujeme, za celoživotní přínos v chemickém průmyslu. V rámci svého působení v Deze se intenzivně věnoval výzkumu, vývoji a zdokonalování technologií, které posunuly vpřed naše technologické možnosti.
Povídali jsme si s ním o dětství, chemii, která ho provází celý život, i o práci v Deze.
Pane Košťále, mohl byste nám na úvod přiblížit své dětství a rodinné zázemí, které vás formovalo?
Narodil jsem se 30. dubna 1938 v Zábřehu na Moravě. Moje rodina měla poměrně hluboké kořeny v historii naší země. Můj dědeček, Jan Košťál, padl v ruském zajetí v roce 1917, což byl pro naši rodinu těžký okamžik. Můj otec, také Jan, byl evangelickým farářem a kázal na různých místech. Díky jeho práci jsme se jako rodina stěhovali na několik farností, mezi nimi nechyběla ani pětiletá misijní cesta do Svaté Heleny v rumunském Banátu, dále pak Zábřeh, Šenov, Šumperk, Ostrava a Nové Město pod Smrkem. Pocházím z devíti sourozenců, což mi poskytovalo bohaté a pestré dětství.
Jaké byly vaše první kroky v chemii a jak vás přivedly k pozici v Deze?
Chemie mě fascinovala už od dětství. V devíti letech jsem se odvážil namíchat i vlastní střelný prach, což vedlo k nebezpečné situaci, kdy jsem málem přišel o zrak. Samozřejmě že jsem dostal od tatínka na zadek. A protože jsem byl zároveň i výzkumník, šel jsem se podívat do zrcadla, jak vypadám, když pláču. Tento zážitek mi vštípil nejen respekt k chemickým procesům, ale také zvědavost a touhu po poznání. Můj tatínek říkával mé nastávající manželce Ilonce, když k nám chodívala: „Ilonko, až jednou k nám půjdeš a ten barák tady stát nebude, tak to náš Daniel…“ Ačkoliv jsem chtěl původně studovat teologii, režim mi to znemožnil. Rodiče mě nakonec přihlásili na chemickou průmyslovku, a bavilo mě to. Následně jsem pokračoval ve studiu na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Na studia jsem si musel přivydělávat rozmanitými brigádami. Dělal jsem průvodčího v tramvaji i autobuse, stavěl armádní sklady, vozil horníky na šachtu a sám také fáral. Vzdělání mi poskytlo pevné základy, na nichž jsem mohl stavět svou kariéru. Po absolvování vysoké školy jsem dostal umístěnku do Stalinových závodů v Záluží u Mostu (pozn. dnešní Unipetrol). Obří chemička, která byla vybudována nacisty a vystřídaly se v ní tisíce zajatců ze všech částí válčící Evropy, ale i tisíce totálně nasazených občanů tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava, byla také v průběhu války často bombardována. Už za studií jsme sem jako mladí chemici jezdili na exkurze. Nikdo tu nesměl stoupnout do kaluží, protože se nikdy nevědělo, jak jsou hluboké. Po svatbě jsem si vyměnil svou umístěnku za místo v Urxových závodech, které zpracovávaly černouhelný dehet pro ostravské koksovny.
Jaké byly vaše začátky v naší společnosti?
V roce 1960 začala výstavba nových dehtových závodů ve Valašském Meziříčí. Po návratu ze základní vojenské služby jsem ještě chvíli pracoval v Ostravě a v roce 1965 jsem byl přemístěn do Valašského Meziříčí. Tady jsme s manželkou získali stabilizační byt na ulici Krátká, kde bydleli tehdy všichni urxováci. Do závodů jsem nastoupil jako technický pracovník ve skupině vedené Ing. Hübschem. Naše skupina, ve které jsem spolupracoval s Ing. Markem a Ing. Vajdou, úzce spolupracovala se zámečníky a díky tomu jsme měli možnost zjistit, jak funguje celá fabrika. Začátky provozu byly náročné. Potýkali jsme se s různými problémy, jako například s najížděním provozu Naftalen. Abychom zjistili příčiny nefunkčnosti, skláři nám vytvořili jednoduchou aparaturu fyzikální rafinace. Na ní byly simulovány různé provozní situace, což mimoděk umožnilo určit, že jedním z problémů byla opačně zapojená čerpadla od francouzských dodavatelů. V průběhu dalších let jsem se především podílel na výzkumu a vývoji, zejména v oblasti destilace, krystalizace a rafinace. Do roku 2003 jsem vedl odbor výzkumu a během svých 46 let v této společnosti jsem měl čest být součástí mnoha výzkumných týmů.
Jaké úspěchy a výzvy jste zaznamenal během svého působení v Deze, zejména v souvislosti s výzkumem a vývojem?
V rámci mého působení v Deze byla klíčovou výzvou optimalizace procesů zpracování dehtu. Zároveň jsem se intenzivně věnoval výzkumu, vývoji a zdokonalování několika technologií. Například zařízení pro nepřetržitou extrakci kapaliny kapalinou a způsob výroby čistého karbazolu, které se ukázaly jako efektivní a přínosné pro naši výrobu. Dále jsme vyvinuli způsob výroby olejových retortových sazí a technického rafinovaného naftalenu. Přestože některé projekty, jako například úprava těžkých pyrolýzních olejů a živic, čelily určitým výzvám, celkově jsme dosáhli významného pokroku v oblasti chemického průmyslu. Některé metody nevedly k očekávaným výsledkům. Nicméně i tyto nezdary poskytly cenné poznatky, které jsme mohli využít při dalším vývoji. Celkově vzato, i přes některé neúspěchy byly naše snahy obohacující a posunuly naše technologické možnosti vpřed.
Jak hodnotíte svou kariéru a životní cestu z dnešního pohledu?
Jsem vděčný za všechny příležitosti a zkušenosti, které jsem měl. Moje kariéra v chemii mi umožnila pracovat na významných projektech. I přes politické a osobní výzvy jsem se snažil vždy zůstat věrný svým hodnotám a rodině a přispět k rozvoji průmyslu.
Co byste poradil mladým výzkumníkům, kteří se chtějí prosadit v oboru chemie a dosáhnout obdobných výsledků jako vy?
Úsilí vynaložené na výzkum je vždy přínosem, neboť i neúspěch představuje cennou lekci a potvrzuje cesty, které nejsou efektivní. Přeji všem vytrvalost a odhodlání, aby dokázali překonávat výzvy a nadále přispívali k rozvoji chemického průmyslu.
