Kráva sice nohama nedojí, přesto mezi zootechniky pečujícími o krávy se dědí z generace na generaci jedna základní pravda: Kráva dojí nohama. Když kráva kulhá, špatně odpočívá, míň žere. A to má vliv na dojení. Už od pohledu tak zkušený zootechnik pozná, jestli je kráva v kondici.
Proto například pedikúru, tedy funkční úpravu paznehtů, mívají krávy v Agrofertu dvakrát ročně. Základ je totiž mít v pořádku paznehty. Stará se o ně střediskový veterinář a také odborný paznehtář, kterých je v republice jen pár a placeni jsou zlatem. Občas se objevují předsudky, že velcí chovatelé s dobytkem špatně zacházejí a využívají nejrůznějších podpůrných prostředků. „Ty široce rozšířené představy jsou mylné. Protože když nebude kráva v pohodě, poznáte to na snížené užitkovosti. Ona si řekne, co potřebuje,“ odmítá nejrůznější mýty Bronislav Polcar. Třeba i ten o anabolikách ve stravě: „Jasně, že by to šlo. Ale kdo viděl kulturistu, který zobal bobule, dvacet třicet let poté, chápe, že je to nesmysl. Možná bych dosáhl krátkodobě lepších výsledků, ale zkrátím krávě život na polovinu. Ekonomicky to prostě nefunguje.“
Bronislav Polcar
„Dojení je trochu jako posilovna. Nejprve je třeba všechny struky ošetřit čisticí a dezinfekční pěnou, odstříknout mléko pro kontrolu, osušit struky a pak teprve nasadit dojicí stroj. A po dojení je zase potřeba každé vemeno hygienicky ošetřit a po každé skupině krav opláchnout i dojírnu. Všechno to nasazování, čištění a jiné úkony udělám za směnu zhruba čtyřistakrát. A leckterá hlavice váží i patnáct kilo,“ popisuje svou práci Jana Fialová. Její směna sice trvá jen pět hodin, ale na ranní směnu vstává v jednu v noci, aby byla ve dvě v kravíně. Přesto by neměnila. „Dělám to už osmadvacet let a mám tu práci ráda.“
