Základem drůbežářských chovů je líheň, a to nejdůležitější v líhni je vejce. Respektive oplozené vejce. Rozeznat oplozené vejce od neoplozeného lze snadno, stačí prosvítit, protože zárodek budoucího života je jasně viditelný. Ostatně před čtyřiceti padesáti lety byly prosvětlovací boxy v každé větší prodejně potravin. Oplozené vejce se totiž na stůl nehodí.
Líheň, to je vlastně taková umělá kvočna. Napodobí nejen mateřskou tělesnou teplotu, která je u slepic kolem hranice 37,8 °C, ale simuluje i správnou vlhkost či potřebnou hladinu CO2, a dokonce napodobuje i přirozený pohyb kvočny. Ten je totiž důležitý – kdyby se vajíčko nehýbalo, neotáčelo a nenaklápělo různými směry, vyvíjející se plod by se mohl přilepit na skořápku, čímž by se samozřejmě nenávratně poškodil.
Líhnutí kuřátek trvá přesně jedenadvacet dní, u kachen je to o sedm dní déle. Je to pár týdnů naděje na nový život. Naděje, která v líhních koncernu AGROFERT dosahuje úspěšnosti 82 %.
„Na téhle práci se mi nejvíc líbí, že je jiná než kterákoliv z těch, které jsem dělala předtím. Je opravdu různorodá a pestrá. Během dne se nezastavím, ale to je výhoda, protože to tady krásně utíká,“ říká ošetřovatelka Lenka Hřeblová.