Vzpomínáte si na den, kdy jste do Agrofertu přišel poprvé?
Naprosto přesně. Bylo to v době, kdy jsem se ocitl na životní křižovatce – stal jsem se brzo tátou, a tak jsem musel přerušit studium na vysoké škole. Ve třeťáku jsem si tedy hledal práci. Podařilo se mi najít absolventský program v Synthesii. Personálním ředitelem tam byl Dan Rubeš (současný personální ředitel společnosti Agrofert, a.s.), který nás uvítal slovy: „Je třetího září, vítejte v Synthesii.“ Pak začala velká životní jízda plná zkušeností. Synthesia mi dala do života základy velké fabriky a týmové práce.
Jakou práci jste tam tenkrát dělal?
Na škole jsem se věnoval evropským politikám a dotacím. V Synthesii jsem pak nastoupil v rámci absolventského programu na útvar Divestic. Dotacím se dnes okrajově věnuje skoro každý, ale v té době to byla vzácná kvalifikace. Tenkrát jsem napsal svůj první inovační projekt. Měli jsme tým, který se s dotacemi uměl poprat vlastními znalostmi, a pracovali jsme v Synthesii, která měla z pohledu dotací velký potenciál. Kromě dotací jsme se věnovali agendě pronájmů, prodejů, obecně správě majetku.
Jak jste se ze Synthesie dostal do centrály Agrofertu?
Práce v Synthesii mě bavila, ale táhlo mě to dál. Napsal jsem tehdy na centrálu, zda by se pro mě nenašlo místo čistě v oblasti dotací. V té době se hodně řešil velký potenciál této nové agendy. Chtěl jsem se ve své práci dále rozvíjet. Odpověď nepřicházela a mezitím jsem obdržel zajímavou pracovní nabídku z jiné firmy. Chybělo málo a z Agrofertu jsem vyskočil. Pak se mi ale přece ozvali. Napsali ve čtvrtek a v pondělí jsem nastoupil.
Takže jste ze Synthesie odešel ze dne na den?
Vůbec ne, tak to u mě naštěstí nikdy nebylo. Půl roku jsem pracoval 3 dny v týdnu v Synthesii, 2 dny v týdnu v centrále. Následně jsme se dohodli, že budu jen na centrále, abych mohl pomáhat všem firmám v koncernu.
Co přesně v tuhle chvíli v Agrofertu děláte?
Od roku 2009 se věnuji agendě kolem investičních dotací. Je to dlouhý proces, ve kterém jsme se vždy snažili zkombinovat reálné možnosti dotačních programů s investičními záměry našich společností. Dříve se to dělalo snadno, ale dnes, jak se dotační programy postupně mění podle evropských politických priorit, už to je jiný oříšek. V roce 2018 jsem se posunul na pozici vedoucího útvaru Centrálního nákupu. To byla velká změna, tak trochu profesní šok, kdy jsem vyskočil ze svých bezpečných vod, které jsem znal roky, a začal se věnovat novým tématům, obchodním partnerům, vše od začátku, mnohdy od prvního seznámení. Od počátku roku 2020 jsme se navíc museli zcela přepnout do role krizového zásobování prostředky proti covidu a také běžných ochranných prostředků pro výrobu, kterých kvůli pandemii byl najednou nedostatek. Trvalo to až do jara letošního roku. Nyní zase všechno neúměrně zdražuje. Je to důsledek nedostatku, ale také euforické poptávky a výsledkem je prudký cenový růst některých vstupů. Od léta 2020 jsem také ředitelem technického úseku v Ceree. A to je zase úplně jiný šálek kávy.
Jak se stane, že se člověk najednou ocitne na dvou zcela odlišných postech?
V rámci Agrofertu to není žádná rarita, někdy je to prostě potřeba. V Ceree došlo ke změně části vedení, v této souvislosti jsem byl osloven, abych převzal technický úsek. Bylo to z mého pohledu krizové řešení vynucené okolnostmi. Zpětně se ukázalo, že to byl správný zásah ve správný čas. Zvládli jsme to všichni společně, teď po roce už se to nebojím říct.
V roli ředitele zemědělské společnosti se ocitáte poprvé. Je vám v ní dobře?
Je to pro mě blízké prostředí, bydlím nedaleko, vyrůstal jsem v zemědělské rodině. To platí i o celém Agrofertu. Mám osobní průsečík v mnoha věcech, od traktorů až po maso, cítím se v práci dobře. Navíc se postupem času dostávám blíže k rozhodovacímu procesu, moje práce je hmatatelná, nezůstávám v metodické rovině, ale přesouvám se do praxe, což pro mě hodně znamená.
Sedět na dvou židlích ale není jednoduché. Jste pod tlakem?
Řekl bych, že jedním z charakteristických znaků agrofertích lidí je schopnost pracovat pod tlakem. Myslím, že zaměstnanci Agrofertu mají práh zvládání problémů a problémových situací posunut o něco dál, než bývá zvykem. Nikdy jsem si nepřipouštěl nic osobně, snažím se věci řešit pragmaticky a konstruktivně, vyhýbám se zbrklému jednání. Ale stále je co se učit.
Co jste se naučil v poslední době?
Učím se lépe plánovat. Strukturovat sám sebe a také delegovat úkoly a důvěřovat kolegům, že je provedou dobře. Dříve jsem si nedělal dlouhodobé plány, nepočítal jsem měsíce do deadline ke splnění úkolu. Ty projekty z dřívějška to nevyžadovaly. Ale dneska je to jinak. Technický úsek ZZN je servisní útvar obchodních a výrobních středisek. Vše se musí v místě a čase přizpůsobit jejich potřebám. Nezáleží to jenom na mně. Potřebuji každou věc sladit se spoustou dalších lidí, ať už se to týká investic, oprav, reakce na změny legislativy.
Jste kariérista?
Kariérista nejsem, tak bych se nenazval. Takový člověk je na své kariéře závislý a udělá vše pro to, aby postupoval výš. Jsem za rozvoj kariéry v Agrofertu rád, ale pořád jsem nohama na zemi.
Jak si vysvětlujete, že vedení oslovilo v souvislosti s funkcí technického ředitele ve společnosti Cerea právě vás – jaké jsou vaše silné stránky?
Určitě to bylo spojené s potřebou sáhnout po někom prověřeném. Sám sebe považuji za jakousi klidnou sílu, ale zároveň mám tah na branku. Nebojím se práce a nových věcí. Důležité také je zapadnout do agrofertího systému.
Co je to agrofertí systém?
Přišla sem spousta lidí, měli vzdělání, zkušenosti, dobře vypadali, ale dlouho nevydrželi. Ten systém je vyloučil. Nedokázali do něj zkrátka zapadnout. Neznali ty vazby a specifika jednotlivých firem, útvarů, divizí, odvětví, lidí.
A vy je znáte?
Troufám si říct, že po těch letech ano. Když mě tenkrát do Agrofertu přijímali, měl jsem štěstí a mohl jsem se zapojit do HR projektu, jehož smyslem bylo umožnit nováčkům Agrofert lépe poznat zevnitř. Poznal jsem tak alespoň okrajově další odvětví a tím u mě vznikl vztah k celé skupině. A přesně v tomhle způsobu práce pokračuji v centrále víc jak čtrnáct let. Snažím se hledat spojitosti, synergie, typové projekty, sdílet zkušenosti, to je pro mě moje role na centrále.
Proč by měl chtít člověk pracovat v Agrofertu?
Je to bezprecedentní firma plná příležitostí a její potenciál je nekonečný. Segmenty skupiny jsou velmi stabilní, vertikálně propojené. V minulých měsících pandemie se to ukázalo jako velká výhoda… Věřím, že Agrofert je pro všechny, kteří hledají příležitost, životní zkušenost a stabilitu.