Vysvětluje hlavní problém při hledání nových lidí ředitel lesnické divize Unilesu Jan Krebs.
Práce v lese je pro Jana tak trochu celoživotní dovolená. Život bez lesů by si totiž už ani nedovedl představit. Pravidelně navštěvuje všechny lesnické provozy společnosti rozložené na území Libereckého a Ústeckého kraje včetně harvestorového střediska, které pracuje po celé republice. Les má v jeho očích zaběhlý rytmus a žije si svým životem, který bychom neměli narušovat například hlučnými návštěvami nebo jízdou na motorkách. Navíc bychom měli všichni dodržovat rčení „Co do lesa neseš, to si i odneseš“ a také „Všeho moc škodí“.
Jak vypadá pracovní den ředitele lesů?
Vstávám kolem páté a hodina, kdy bych si mohl říct „padla“, prakticky neexistuje. Během dne se rozhodně neobejdu bez auta a telefonu. Pravidelně navštěvuji všechny naše provozy, a jelikož máme také harvestorové středisko, které funguje ve 12hodinových směnách včetně víkendů a svátků, musím být neustále na telefonu. U nás v podstatě není doba, kdy by se nic nedělo. Doprava jezdí neustále a vagóny se nakládají dlouho do večera. S tím souvisí i dohled nad lidmi, kteří v lesích pracují. V současné době zpracováváme kůrovcovou kalamitu, tak veškeré lesnické práce běží na plné obrátky a dostáváme se na historicky nejvyšší čísla vytěženého a vyexpedovaného dřeva.
Máte nějaké roční období, kdy je práce v lesích méně?
Jediné volnější období je v zimě, když napadne sníh a kdy nemohou probíhat pěstební práce a i těžební činnost a odvoz dřeva je omezen. Na druhou stranu se snažíme využívat suchou a chladnou zimu k těžbě na lokalitách, na které se na jaře nebo v létě s lesní technikou hůře dostáváme. Některé louky a pole totiž nejsou v této době posečené, nebo jsou podmáčené. Naopak nejvíc práce je v lese na jaře, kdy se lesy obnovují a kdy po zimě přibývá těžební činnost a expedice dřeva.
Během návštěvy Unilesu jste nás provedl lesem a ukázal práci těžebního a pěstebního dělníka a také operátora harvestoru, což je moderní stroj, který dokáže stromy pokácet, odvětvit, rozřezat na výřezy a změřit. Jsou to pro vás nejdůležitější lesní profese?
No, ještě jsme nepotkali těžební traktoristy, kočí, naše mistry lesní výroby a mnoho jiných profesí, které se podílejí na lesní výrobě. Určitě se nedá říct, že by některá profese byla důležitější než jiná. Já považuji každou práci v lese za důležitou a vážím si každého, kdo pracuje poctivě, ochotně a s úsměvem.
Jsou nějaké profese, na které se složitě shání lidé?
To ani ne. Problém je, že nám chybí lidé, kteří jsou s klíčovými lesnickými profesemi svázaní. Myslím tím lidi, kteří pocházejí
z lesního prostředí. Pokud hledáte někoho ke koním, například profesi kočího, je nejlepším kandidátem člověk, který pochází z rodiny, kde se s koněm pracuje. Realita lesů je jiná, než jak to vypadá ve filmech. Krása a romantika je v nich sice pořád, ale práce v lese je také o ekonomice. Lesník je v podstatě zemědělec, i když na jiných pozemcích, než jsou pole nebo stáje. Jen mezi síjí a sklizní jsou
v lese desítky let.
V čem lesům dnes lidé nejvíc ubližují?
Les má svůj zaběhlý rytmus. Je to soubor neustále se měnící živé i neživé přírody – stromů, půdy, zvířat, hmyzu… Neměli bychom ho proto extrémně narušovat. Není například vhodné být v lese brzy ráno a naopak v něm setrvávat dlouho do večera. Zvěř potřebuje klid na pastvu. Pokud zvěř rušíme, zaleze hlouběji do lesa, schová se do houštin, a protože má v sobě biologické hodiny, které jí říkají, že se má každé tři hodiny napást, okusuje stromy a sama les poškozuje. Když jdou lidé do lesa, měli by fungovat podle rčení „Co do lesa neseš, to si z lesa i odneseš“. Pokud lidé jezdí v lesích na horských kolech, nebo třeba koních, měli by jezdit po cestách. A být ohleduplní. Velký problém jsou dnes hlavně motorky a čtyřkolky, které do lesa vůbec nepatří, a přesto se v něm často objevují. Lesní zákon sice říká, co můžeme a co ne, ale lidé to nectí.
Náš lesní zákon patří k nejpřísnějším v Evropě. Co si o něm myslíte? Měl by být benevolentnější?
Jsem rád, že je takový, jaký je, ale měl by být ctěný všemi stranami – lesníky, veřejností a celou společností. Naši předci vypěstovali krásné lesy, a pokud se k nim budeme všichni chovat ohleduplně, bude to stačit. Všichni musí vnímat, že máme vůči němu práva i povinnosti.
Snažíte se důležitost lesů přibližovat veřejnosti i na oblíbených lesnických akcích?
Lesnických akcí chystáme během roku celou řadu. Účastníme se lesnického dne v Ralsku, který se ale letos vzhledem ke koronavirové pandemii neuskuteční. Doufám ale, že covid-19 nenaruší lesnický den ve Šluknově, kterého se účastníme a částečně ho sponzorujeme. Tahle zářijová akce přibližuje lesní práce a lesnické školství široké veřejnosti. Velký zájem bývá o výstavy lesní techniky. Uniles na tomto dni vystavuje nejen harvestory, ale například i živé koně, na kterých se mohou děti svézt. Nechybí doprovodný program – troubení na lesní rohy, soutěže v řezání a sochání motorovou pilou, timber show (pozn. sport, který pochází
z Kanady) a samozřejmě prostor pro popovídání a posezení. Přijeďte se 12. září podívat do Kunratic u Šluknova.
Řada lidí chodí do lesa odpočívat, jak je to u vás?
Lesem žiju i ve volném čase, protože jsem také myslivec. Les je můj životní styl a jsem v něm moc rád, i když si při jeho návštěvě hlavu moc nevyčistím, protože v něm často přemýšlím o pracovních věcech. Les přesto beru jako celoživotní dovolenou.